Tuto roli by měli zastávat přirození vůdci, to jsou lidé, ke kterým ostatní vzhlíží. Udělejte si čas a sledujte lidi kolem sebe, seskupují se do skupiny a většinou to je kolem jednoho člověka. U dětí ve škole je to vidět velmi jasně, jelikož ještě neuvažují společenské konvence a jdou za tím, kdo splňuje jejich představu o vzoru.
Vůdce skupiny nemusí být i přirozeným vůdcem, nemělo by se však stávat, že nějaký člen skupiny překoná jeho úroveň a stane se tak jakýmsi neformálním vůdcem, kterému se bude ten oficiální podřizovat, taková pracovní skupina si kope vlastní hrob, protože dříve nebo později dojde ke konfliktu v kompetencích.

Máme tedy charismatického člověka

Ten se ztotožní s cíli a vizí podniku a pro ostatní formuje a ztělesňuje ideály, za kterými oni půjdou a díky čemuž půjdou za stejnou vizí a cíli.
Vůdce má nadhled nad celou situací, vytyčí celé skupině priority a řídí skupinu tak, aby nesestoupila z cesty a nevydala se nežádoucím směrem.
Jeho veliký význam je ve stimulování ostatních lidí pro jejich zápal do práce. Dodává motivaci ostatním zaměstnancům, jít za vytyčeným cílem.
Je to on, kdo mluví za skupinu, a proto za ni celou komunikuje s okolím. Šéfem firmy, partnery, kýmkoli, koho skupina kontaktuje.
Právě tento člověk je pak generálním architektem vnitřního systému firmy. On všechny spojuje a ukazuje jim směr.
Bez vůdce skupiny zanikají, ačkoli je pravda, že jejich charisma a schopnosti mohou být různé.

Chcete-li tedy určit vůdce nějaké pracovní skupiny, sledujte lidi, jak se chovají a ke komu tíhnou. Najdete tak neformálního vůdce, nespleťte si však vůdce s empatickou osobou, ke které si všichni chodí popovídat. Z neformálního vůdce udělejte vůdce formálního, pokud splňuje všechny vnější i vnitřní požadavky na tuto pozici a dostanete ideální variantu s vysokou možností úspěchu.